Kvalifikace nebyla rozhodně jednoduchá. Rozježděná dráha s ostrým sluncem svítícím přímo do očí na profisekci značně komplikovalo její bezpečné zdolání, na což doplatil nejeden závodník. Po dvou větších chybách jsem nakonec projel cílem s 6. nejrychlejším kvalifikačním časem.
Závodem se mi podařilo projít až do semifinále, kde jsem však zaváhal na startu a ztratil rychlost v první kluzké zatáčce. V malém finále se mi však start povedl, ujal jsem se vedení, které se mi povedlo udržet až do cíle a skončil jsem na 5. místě.
V celkovém hodnocení světového poháru jsem se nakonec umístil na 7. místě.
Vrcholem letošní sezóny bude tento týden mistrovství světa v kanadském Mont-Saint-Anne.

Následně přišla na řadu bikroska v Hranicích, kde kluci ze Šumpreka dělali kemp pro malý bikrosáky a na vše dohlížel Švubik. Kromě BMX jsme se párkrát sklouzli i z přilehlého kopce, kde je postavený lehčí sjezd. No a včera jsem po roce opět zavítal na Dolní Moravu, kde jsme jezdili v podstatě celý odpoledne, vyzkoušeli nový dřevěný klopenky v horní části bikeparku a taky nový dirty u cíle. Prostě fajn strávený den.

Kromě toho všeho jsem začal jezdit a natáčet se sportovní kamerou na helmy od firmy Epic a tak vám tu přikládám jedno video z Dolní Moravy a foto Švubika z Hranic pořízené kamerou Epic. Více info o těchto kamerách se brzy dozvíte, ale pokud by už teď někoho zajímalo, o co jde, klidně mi hoďte dotaz třeba do mailu a rád vám odpovím.
Tu to jest, můžete kouknout i v HD kvalitě.

Kamil Tatarkovic – summer 2010 from Kamil Tatarkovic on Vimeo.

Po mistrovských závodech ve fourcrosse a sjezdu jsem si udělal takové menší závodní volno. V podstatě každý víkend od půlky dubna jsem cestoval po závodech a příští týden ve středu zase vyrážím na další světový pohár do Itálie, takže 2 víkendy v ČR bez závodění se prostě hodily. Bylo alespoň trochu času dohonit resty a také se více věnovat tréninku, který by se mohl ke konci sezóny zúročit.
    

V Olomouci jsem ale i tak moc nepobyl. Nejdříve jsem byl pár dní v Kraslicích, kde jsem se svezl na tamní fourcrossce, jel jsem kouknout za Petrem Muhlhansem do Mariánek na BMX, poskákat celkem fajn dirty v Sokolově a taky jsem trochu více protáhl s Robem T. silničku atd. Celkem fajn strávený dny.

     Doma je to potom klasika. Kromě bikrosek se tu v okolí Olomouce moc pojezdit nedá, teda vlastně až na náš slavný Slavonínský lesík, kde je pár klopenek a skoků, a tak jsem přemýšlel, kde by se dalo pořádně sklouznout. Vlastně jsem to měl vymyšlený už delší dobu, ale nějak chyběl čas a jedno s druhým. Pár dní zpět jsem se ale konečně rozhoupal a jel kouknout do bikeparku Fajták u Velkého Meziříčí. Po dálnici je tam člověk hned, nebýt teda zácpy, a ježdění jsem si opravdu užil. Kopec není nijak velký, ale možností na sjetí je spousta. Slopestyle dráha, klopenky v lese, kratší fourcrosska, lávky, wallride, menší dirty a taky foampit… Na horu vás vytáhne během pár minut vlek a valí se rovnou dolů. Za 4 hodiny ježdění jsem se vůbec nezastavil a jezdil pořád nahoru a dolů. Řekl bych, že jsem dal snad kolem 30ti jízd, možná i víc a ani nevím, čím to bylo, ale stále mě to bavilo. Zrovna taky na kopci probíhal kemp pod vedením Leadera, Kenzla, Netra a Tomka, tak jsem se s klukama alespoň po dlouhé době pozdravil a koukl, jak po ježdění dávají pekla do foampitu.

     Cestou domů jsem ještě koukl na nový dirty v Brně Bystrci a to byla parádní tečka za skvělým dnem. Jak ale nejsem zvyklý poslední dobou moc skákat, byl jsem z větších skoků lehce rozlazen, ale nakonec jsem si skákání řádně užil a po celodenním ježdění odjížděl směr Olomóc.
     Pomalu ale jistě se rýsuje i video z posledních dnů, takže někdy po světovým poháru v Itálii by snad mohlo být něco menšího hotové

     Bylo ale až obdivuhodné, kolik diváků  na závody dorazilo. Řekl bych, že jen stěží některý závodník na našem území zažil závodění, kde by bylo tolik aktivních fanoušků v podstatě po celé délce tratě, a kteří vytvářeli parádní atmosféru. Připadalo mi, že to snad ani není závod ve sjezdu. Bylo ale vidět, že úsilí vložené do reklamy a propagace tohoto závodu přineslo své ovoce. Kromě závodění tu totiž na diváky čekal i doprovodný program s občerstvením (i když trochu dražším), takže se i mezi jízdami nenudili. Co jsme na závodech také ještě neměli, byla soutěž o nejdelší a nejzajímavější cílový skok. Sice nebyl úplně ideální, ale pár odvážlivců se snažilo diváky potěšit nějakým trikem a ten nejlepší za to byl po zásluze odměněn. A nutno podotknout, že nám také nepršelo! Na druhou stranu bylo neskutečné vedro, ale všudypřítomný prach přidával na atraktivitě a dráhu pro závodníky ztížil. Ani Česká televize si závody nenechala ujít, takže se snad podaří dát do kupy i zajímavý záznam…
     Zpět ale k závodům. Dráha byla oproti posledním ročníků v podstatě stejná až  na pár nových zatáček po startu – kratší (nejrychlejší sjeli ze startu do cíle za minutu a půl), rychlejší, se spoustou prachu, kořenů a několika skoků. Škoda jen, že se nepodařilo závodníkům přesvědčit organizátory o posunutí cílového prostoru a díky tomu  zde došlo k několika pádům  a zbytečným  zraněním. Snad z toho vyjde ponaučení pro další závody.
     Na sjezdovém kole jsem seděl pořádně zhruba po 1 roce (teda až na asi 5 jízd na trati v Olomouci), takže jsem od výsledku moc neočekával, i když jsem se chtěl pokusit ukořistit alespoň jednu z medailí. Semifinále jsem si zkusil ne uplně naplno a dobře jsem věděl, kde je možné zrychlit. Odpolední finálová jízda mi ale moc nevyšla a chyboval jsem na několika místech, což znamenalo nějakou tu vteřinku ztrátu a v konečném pořadí až 10. místo. Trošku mě to mrzelo, ale na tak krátké dráze se holt každá menší chyba trestá. 

     Co mě ale na závodech a také po nich opět udivilo je česká prvotřídní specialita vše kritizovat, shazovat a pomlouvat. To, že existují i nějaká pozitiva si uvědomuje ale jen málokdo. Ano, dráha na Razule není nejdelší a nejtechničtější v ČR, některá místa byla trochu více nebezpečná, branky na dráze nemusely ležet a možná si někteří mohli najít ještě něco. Proč mi ale přijde, že každý řeší tyto problémy jen u nás a v zahraničí mají lidi radost, že je možnost se někde vůbec sklouznout z kopce a zazávodit si. Startovné je v zahraničí daleko dražší, cestují se na závody i větší vzdálenosti, jezdí se na horších drahách, kde není ani vlek a jezdí se dodávkami po polňačkách nahoru atd. a i tak jsou závodníci rádi, že jezdí na kole. Vždyť tímto přístupem se přestane lidem chtít vůbec nějaké závody organizovat.
     Sice poslední dobou na sjezdové závody v česku moc nejezdím, ale jsem moc rád, že mi tento závod neuniknul a že jsem mohl zažít parádní závodní atmosféru ve Velkých Karlovicích.

Za foto diky panu J. z FDFteamu!

     V sobotu se po tréninku spustil druhý podnik Českého poháru ve 4X. První závody v Praze jsem kvůli závodění v USA nestihl, takže to byla moje letošní česká premiéra. V kvalifikaci jsem udělal před cílem jednu větší chybu a skončil jsem druhý. Vyřazovacími jízdami se mi podařilo probojovat se do finále, kde jsem od startu odjel nejrychleji. Neměl jsem však vnitřní dráhu a tak jsem si raději přibrzdil a do první zatáčky najížděl druhý. V ní se mi však podařilo dostat se na prvním místo a to jsem udržel až do cíle!
     Ani v neděli počasí nepolevilo a čekal nás další závodní den v tropickém vedru, tentokrát to však byla bitva o dres mistra republiky. V kvalifikaci jsem nepatrně změnil stopu a podařilo se mi dráhu sjet pocitově lépe než předchozí den. I tentokrát to však bylo druhé místo. Postupovací jízdy jsem všechny vyhrál a postavil jsem se na start finále. Start mi ovšem vůbec nevyšel a na první rovince jsem nepatrně ztrácel. Průjezd první zatáčky mi opět vyšel, dostal jsem se do vedení a i v neděli jsem projel cílem jako první a stal se poprvé v životě mistrem republiky. Druhých a třetích míst mám za těch několik let závodění spoustu, ale titul mi vždy uniknul, tak jsem byl rád, že se to letos podařilo. Na druhém místě dojel Prokop, třetí Maroši a 4. Měchura.

     Kvalifikační jízdu na čas jsem sjel bez větších chyb a bylo z toho 7. místo.  Závody ale nebyly podle mé představy. První jízdu jsem prorazil na kamenech a půl dráhy jsem jel po ráfku, ale i tak jsem postoupil. Druhou jízdu jsem na startu trefil rampu, prohrábl a o postup jsem bojoval až do poslední zatáčky. V následující jízdě jsem byl druhý v první zatáčce, ale nechal jsem tam zbytečně moc místa, na což jsem doplatil a byl jsem předjet. Chybu jsem se snažil napravit, ale bohužel se to už nepodařilo. Nakonec z toho bylo 9. místo, z čehož jsem byl trochu zklamaný.
     Po svěťáku jsme zůstali v Leogangu  celý týden až do dalšího závodu. Mezi závody jsme celkem dobře pojezdili na tamní freeridové trati. Ke konci jsme ani nemohli sundat ruce z řidítek a narovnat prsty, jak jsme byli vydrncaní.
     O víkendu se jel poslední závod Evropské fourcrossové série. Konal se na úplně stejné dráze jako světový pohár, akorát trať byla více uježděná, suchá a všechny skoky byly o poznání lehčí a vše celkově rychlejší. Třetí kvalifikační čas byl dobrou výchozí pozicí pro závody. První 2 jízdy se mi podařilo bez problémů vyhrát. O postup do finále jsem z druhého místa však bohužel minul branku a mohl jsem nastoupit jen do malého finále. Tam mě hned po startu zradila technika a tím pádem pro mě závody skončily.
     Ježdění v Leogangu jsem si hodně užil, protože mám to místo opravdu rád, ale závodění se tentokrát ani jeden víkend nevyvedlo podle mých představ. Třeba příště. Následující 2 víkendy mě čeká mistrovství ČR ve fourcrosse a poté také ve sjezdu. Už se těším, až se po delší době zase kouknu na sjezdové závody.

V kvalifikaci se mi podařilo dojet na 9. místě, což kvůli krátké první rovince nebyla úplně ideální výchozí pozice do závodů. V samotném závodě se mi podařilo probojovat se mezi 16 nejlepších, ale bohužel v jízdě o postup do semifinále jsem dojel na třetím nepostupovém místě a celkově jsem skončil stejně jako v kvalifikaci na 9. místě. Závody vyhrál Holanďan Joost Wichman a holkách Romana Labounková.

Poslední tréninkovou jízdu prvního dne se mi podařilo přetrhnout řetěz na startu a měl jsem celkem nepříjemný pád, kdy to trochu schytalo kolo a já si pořádně narazil onu partii mezi nohama. Další den to ale naštěstí bylo relativně v pohodě, kolo jsem dal do kupy a mohl jít na kvalifikaci. Po jedné větší chybě v posledních dvou zatáčkách jsem se kvalifikoval na 8. místě.

V závodní den se mi jezdilo poměrně dobře a podařilo se mi probojovat do malého finále. Tam mi vyšel parádně start a hned jsem se ujal vedení, které se mi podařilo udržet až do cíle a skončil jsem celkově tedy na 5. místě! Závod opět vyhrál Jared Graves… A v ženách všem ukázala záda Jane Horáková, kterou zezadu jistila 3. místem Romana Labounková.

V kvalifikaci jsem chyboval na poslední rovince, kdy jsem neskočil poslední skok a ztratil trochu času, ale i tak z toho bylo 8. místo. V samotném závodě se mi jezdilo o poznání líp. První 2 jízdy se mi podařilo vyhrát a v té další jsem dojel druhý a zajistil si postup do semifinále. Tam jsem však nepatrně zaváhal na startu a ztrátu se mi už nepodařilo dohnat a musel jsem tedy do malého finále. Tentokrát se mi start povedl, šel jsem do vedení, které jsem udržel až do cíle a nakonec z toho bylo 5. místo a první letošní pódiové umístění.